• Nick: Annabeth Raddle
• Jméno a příjmení: Wylan Van Eck
• Věk: 16 let
• Výška: 169 cm
• Druh: Člověk
• Škola/Ročník: Tercie/První ročník
• FC: Max Barczak 

Povaha:

Historie:

Narodil se do bohaté rodiny. Jeho otec je Jan van Eck, jeden z vysoce postavených mužů a jeden z nejlepších obchodníků v širokém okolí. Má čich na peníze, už investoval do spoustu věcí. Vskutku, valná většina jeho investic se vyplatila a on ještě zbohatl. Jako většina boháčů byl ovlivněn penězi a stavěl je spolu sám se sebou na první místo. Jakoby jeho pravý opak byla Wylanova matka Maria. Narodila se do jedné z bohatších rodin a Wylanova otce si vzala jen proto aby pomohla rodině. Měli krizi s penězi a Jan měl peníze a o Mariu jevil zájem. Během let ta láska ale pohasla a on se zase staral jen o sebe a své peníze. To bylo někdy v době kdy bylo Wylanovi kolem pěti let. Wylan byl veselý, roztomilý hošík. Jeho okolí ho naprosto milovalo, nikdo si na něj nestěžoval. Vždy byl ochotný pomoci. Ze všech lidí na světě nejvíc miloval svou maminku. Dělal co mohl aby ji potěšil, vyprávěl jí o svých snech, kreslil jí obrázky které milovala, pomáhal se zahrádkou...

Ona mu na oplátku povídala o světě a Wylan jí vždy s doširoka otevřenýma očima a radostným výrazem poslouchal. Důvod díky kterému chtěl tohle všechno slyšet byl prostý - je dyslektik. Neumí číst ani psát, i když se jeho otec vskutku snažil aby se to naučil. Najímal nejlepší profesory, zkusil prostě všechno - třeba i bití. Wylan se to ale ne a ne naučit. Písmenka mu před očima splývala a tvořila nesmyslné obrazce. Počty mu šli bez problémů, ale se čtením nikdy nepochodil, prostě se to nedokázal naučit ať jeho otec dělal vše. Začal být ke své ženě a synovi ještě chladnější a často se vracel z práce pozdě nebo až za několik dní. Wylan a Maria si na to zvykli, vystačili si sami se sebou. Wylan nikdy neměl s otcem takový vztah jako s matkou a Maria Jana ve skutečnosti nemilovala - svého syna ale stavěla přede všechno. Wylan se za své postižení opravdu stydí, i když mu máma vždy říkala že je výjimečný a nějaká dyslexie s tím nemá nic společného. Tak se s tím nějak smířil, i když to téma doteď nemá rád. Jeho otec ale odmítal ustoupit a stále se snažil naučit ho číst a psát. Tak to šlo do Wylanových deseti let. Jan obvinil Mariu že za Wylanovo postižení může ona. Přesvědčil veřejnost že je šílená. Jeho matku převezli do léčebny a Wylan ji od té doby neviděl. Tolikrát se otce ptal kde je, ale on jen vždy odpověděl "pryč".

Už se nesnažil naučit Wylana číst, protože věděl že to prostě nejde. I přes neschopnost číst je však Wylan nadaným umělcem a hudebníkem. Naučil se hrát na několik hudebních nástrojů, nejvíce mu to šlo na flétnu a klavír. Rád kreslí a jeho obrazy jsou opravdu povedené. Zůstával milý, hodný a laskavý i když s ním otec nezacházel nejlíp. Wylan byl přece jeho dědic, byl důležitý. Jenže k čemu mu byl dědic co nedokáže číst a psát? Vymyslel plán. Věděl o všem co Wylan dělá, tudíž i cesty kudy chodí na procházky nebo do hudební školy. Aby 'ochránil jméno Van Eck', najal si vraha který měl Wylana zabít. Tehdy byl čtrnáct let starý. Ten vrah si na něj počkal v jedné uličce, daleko od lidí. Nevěděl jestli to bylo štěstí v neštěstí, ale někdo Wylana přepadl jen o pár minut dřív, jen o pár uliček dál. Když se Wylanův otec dozvěděl že tamtudy jeho syn neprošel, byl naštvaný. Naštvání se ale přeměnilo ve škodolibou radost když se v jedné z uliček našla spona. Na místě byli vidět známky zápasu. Ta spona vypadala jako rudý vavřínový list - znak rodu Van Ecků. Wylanova spona. Jan si za stolem mnul ruce. Někdo udělal špinavou práci za něj a ani nemusel platit.

Wylana ale nezabili. Byl to jeden z pouličních gangů, jeden z těch respektovaných. Měl spoustu členů. Proč ho ale nezabili? Přepadli ho tři lidé. Věděli kdo je, že je syn bohatého obchodníka. Chtěli ho zabít - určitě by pak z jeho otce dokázali dostat spoustu peněz. Jednoho člena toho gangu ale Wylan zaujal. Viděli laskavě vyhlížejícího kluka, s neposednou čupřinou hustých vlasů a nevinnýma očima. Všechny překvapil tím co udělal. I když ho přepadli tři muži s nožemi a pistolemi, zachoval chladný rozum. Bylo vidět že má strach, ale i to že se soustředí na situaci. Postavil se do bojového postoje aby se mohl bránit. Bylo jim jasné že se nikdy nepral, v jeho pohybech to šlo vidět. Přesto působil neochvějnou jistotou že ví co dělá. Když se na něj dva vrhli, snažil se o všechno co mohl. Kopal, škrábal, mlátil do nich pevně zatnutými pěstmi. Ne že by mu to pomohlo... Ten jeden který nezaútočil na něj namířil pistoli. Nikdo nezná jeho jméno, ale nechává si říkat Jess. Chtěl Wylana zastřelit jak měli v plánu, ale něco ho zarazilo. To 'něco' byl právě ten kluk kterého přepadli. V nějakém zuřivém útoku se ohnal flétnou a násada praštila jednoho gangstera do spánku. Ten muž se nato zhroutil na zem v bezvědomí. Druhý se po Wylanovi sápal s nožem. Ale Jess ho zastavil. Byl překvapen - věděl že ten mladý kupčík neví nic o sebeobraně, ani o něčem aspoň trochu podobnému co se tu dělo. Přesto ho překvapilo když ani nemrkl při tom manévru s flétnou, jako by mu bylo jedno že právě někoho omráčil.

Když se to zastavilo, byla to opravdu zvláštní situace. Jess na něj mířil pistolí s neochvějnou jistotou, chladný pohled mu upíral do očí. Wylan mu pohled statečně oplácel. Byl rozštěkaný, zrychleně oddechoval po předchozí bitce, v očích strach, ale i odhodlání. Pohled přerušil až právě klučina s kudrlinkami když trhl hlavou na stranu a překvapeně se zadíval na nůž co mu trčel z těla. Ještě než to Jess zastavil, stačil ho druhý muž bodnout do ruky. Pak zvedl pohled zase k pistolníkovi, kterého nanejvýš překvapilo že v jeho očích nezahlédl žádnou bolest. Než ho stihl varovat, vytrhl si nůž z těla a odhodil ho od sebe. V té chvíli začal krvácet, stejně tak jako se mu začali únavou klížit oči. Nakonec omdlel. Jess i s tím druhým přesunuli oba v bezvědomí do klubu ve kterém měl sídlo jejich boss. Wylan se po dvou dnech probudil. Nevěděl kde je a co se děje. Jess mu ale všechno vysvětlil. Naopak mu musel říct Wylan všechno o sobě - včetně jeho dyslexie. Jess se za něj přimluvil u šéfa a ani to nestihl zaregistrovat a stal se nejmladším členem jednoho z velkých městských gangů. Sice nováček ale i tak.

Jess mu se vším ochotně pomáhal, velmi brzy se spřátelili. Ostatní členové se nanejvýš divili jak je možné že se vždy chladný a tajemný Jess baví s tím malým kupčíkem. Tomu to ale nevadilo. Wylan s Jessem byli jako bratři. Vždy si chránili záda, věděli na co ten druhý myslí, dokázali ho uklidnit i pořádně naštvat. Wylana si postupně oblíbili i další. Byli to zloději a vrazi, opravdu krutí. A stejně se každý občas zasmál nějakému Wylanovu vtípku nebo se na něj jen chvíli díval a začal se pousmívat. Ten kluk kolem sebe prostě hýřil pozitivní energií. Vše se naučil vskutku rychle. Časem se dokázal bránit, dokázal útočit, naučil se nacházet s noži i s pistolemi. I když na něj Jess při prvním setkání mířil pistolí, jeho specialitou byli nože a dýky. Wylan všechny překvapil skrytým nadáním pro střílení. Zanedlouho se stal nejlepším v celém gangu, ne-li celém městě. Zbraň jako by byla součást jeho paže, nikdy neminul. Dokázal poměrně přesně střílet v úplné tmě, dokázal střílet dozadu, nebo když se nedíval. Dokázal toho hodně. Naučil se vše co potřeboval.

Chvíli po jeho patnáctých narozeninách šel do blázince navštívit mámu. Bál se toho setkání - a oprávněně. Jeho matka bývala tím nejskvělejším člověkem kterého kdy znal. Pět let mezi naprostými blázny a psychopaty ji ale po psychické stránce naprosto změnilo. Když ho pustili k ní do pokoje, jen seděla v křesle u stolu s nepřítomným výrazem hleděla z okna a potichu si broukala jednu písničku pořád do kola. Wylan ji znal - však to taky byla jeho nejoblíbenější píseň. I když na ni mluvil, i když se před ni postavil, stejně jakoby byla ve svém světě a nevěděla že tam je. Chtěl zklamaně odejít, naplněný smutkem, ale něčeho si všiml. Na jejím stole a jak poté zjistil, všude ve složkách v policích měla kresby. Wylanovy kresby. Všechny kresby které za deset let svého života namaloval a daroval jí, všechny ty kresby byly tady. A přibyli i nové kresby které nakreslila ona. Na každé z nich byl Wylan. Ať už jak si hraje, jak je uražený, dokonce i jak pláče. Při pohledu na kteroukoliv z nich měl co dělat aby se nerozbrečel. Nakonec si začal zpívat tu samou píseň jako jeho máma. Ta utichla a strnula. Pak potichu, roztřeseným hlasem zašeptala jeho jméno. Říkal jí že je tady, že to bude dobrý, že už se nemusí bát. Bolelo ho když zjistil že neposlouchá. Když utichl, stočila na něj ten prázdný pohled. Přesto měl pocit že v jejích očích zahlédl stín osoby kterou bývala, když znovu zašeptala jeho jméno a pohladila ho po tváři. Pak nechala ruku klesnout, zadívala se z okna a začala si broukat tu píseň. Když odcházel, byl naštvaný na otce že jí tohle udělal, cítil bezmoc z toho že ji tu tak nechal, ale cítil i střípek naděje.

Od té doby za ní chodil často. Mluvil na ni, občas si s ní broukal tu písničku, občas jí něco nakreslil. Radostné zjištění bylo že si všechny ty obrázky nechala. Občas si připadal jakoby tam opravdu byla s ním, jakoby ho opravdu poslouchala, jakoby to byla znovu ona. Věřil že se to časem zlepší... Jeho otec se mezitím znovu oženil. Prý ta žena čekala dítě... Nového dědice, takového co se naučí číst. Jess mu nabídl že může zajistit jejich smrt, Wylan však odmítl. Nechtěl zbytečně zabíjet nevinnou ženu a ještě nevinnější dítě, ani nenarozené. I když byl ve svých šestnácti kriminálník už dva roku a byl u několika vražd, spoustukrát někoho zranil, spoustukrát nějakou vraždu plánoval. Ale nikdy nikoho nezabil. I když byl jedním z nich, nebyl si jistý jestli by to dokázal udělat. Místní škola noci byla tajemná. Všichni z gangu byli moc staří na to aby tam studovali, a nikdo nechtěl na pozici učitele. Ale chtěli o tajemné škole vědět všechno co mohli. Přece jen... Informace se vždycky hodí. To věděl každý dobrý zloděj. Wylan byl dost mladý aby mohl nastoupit do prvního ročníku. Byl dost chytrý a mrštný na to aby si s upíry poradil - když se museli krotit. A vypadal naprosto nevinně, nikdy by nikoho nenapadlo že by mohl být člen gangu. Na zápěstí levé ruky měl vytetovaného černého hada obmotaného kolem vylitého kalichu - jejich společné tetování. O těch ale věděli jen jiné gangy, takže nebyl podezřelý. Bylo to jen obyčejné tetování. A tak nastoupil do školy. Když mohl do města, někdy byl s lidmi z gangu, nejčastěji s Jessem a někdy byl u mámy.