• Nick:Cvokie
• Jméno a příjmení: Aaron Richardson
• Věk: 120 let
• Výška: 193 cm
• Druh: Upír/Dospělý
• Obor: Pěstitelství
• Dar: Agrokineze
• FC: Lucas (SuperM) 

Povaha: 

Aaron je osoba mnoha tváří a osobností. Hodně záleží na náladě ve které je právě zastižen protože pokud se cítí mizerně, tak nebude ke svému okolí zrovna moc přátelský. Pokud má však dobrý den, může být i dobrým společníkem, avšak to zase ovlivňuje dost jiných faktorů jak z jeho osobnosti tak z osobnosti toho s kým se potká. Za svůj život toho už docela dost zažil a přestože se občas může zdát jako někdo kdo by ani mouše neublížil opak umí být pravdou. Pokud je naštvaný nebo je k tomu donucený okolnostmi "aktivuje" se jeho vojenský výcvik a on je schopný někoho klidně přizabít, takže v jeho společnosti je i dobré si dávat pozor na to co děláte nebo říkáte. Nesnáší pohled na bezpráví nebo šikanu, ale tresty si vybírá po svém. Někdy může klidně vyčkávat i několik měsíců a udeřit se svojí pomstou až ve chvíli kdy to dotyčný nečeká. Ne nadarmo je občas přezdíván jako "Had".
Ve světlých chvilkách svojí nálady je to pečující a pozitivní muž, který razí heslo, že nic není nemožné když se chce a je k tomu dostatečná snaha. Miluje přírodu a nejraději by všude zavedl přírodní rezervaci nebo botanickou zahradu, kterou by se svojí schopností dost výrazně podporoval.
Pak jsou tu však chvíle kdy převládají jeho temné stránky. V tuhle dobu je schopný zabít i nejlepšího přítele pokud ho rozčílí, klidně by kolem sebe házel granáty a občas někde zahrabe i nášlapnou minu. To poslední se však snaží trochu omezovat protože už se mu stalo, že měl kolikrát problémy když mina vybouchla a třeba i někoho zranila. Se zvládáním těchto stavů mu však v hojné míře pomáhají cigarety a někdy i jointy. Ve svém soukromém skleníku pěstuje nejednu rostlinku, které občas říká "zelené štěstíčko", ale není to o něm moc známo. Pro svoje známé však může být i takovým lehčím dodavatelem této rostlinky pokud za to dobře zaplatí. Holt plat profesora není žádný terno. 

Historie: 

Narodil se do celkem zazobané rodiny, kde sousloví "fyzická práce" bylo bráno skoro jako sprostý. Všichni členové rodiny totiž vydělávali peníze hlavou a díky svému intelektu. Měl ještě starší sestru se kterou si vážně hodně rozuměl. Ta však těsně před svými 18 narozeninami utekla z domova protože právě v den svých osmnáctin měla být provdaná za nějakého starého týpka, jenom kvůli tomu aby jejich rodiče získali větší vliv a bohatství. Všechna zodpovědnost za budoucí vedení rodiny tedy spadla na Aarona. A on se tomu vlastně ani nijak nebránil. Bylo mu totiž věnováno daleko víc pozornosti a měl prakticky všechno na co si jen ukázal. Díky tomu byl milý, ale zároveň i tak trochu rozmazlený.

Poté se však jeho rodina dostala do dluhů právě díky tomu muži, za kterého měla být provdaná Aaronova sestra Sophia. Chtěl se tak Richardsonovým pomstít protože měl zato, že svoji dceru jenom někde ukryli jelikož ho chtěli obelstít a vzít mu jeho mění. Prakticky ze dne na den se tak z Aaronovy rodiny stali průměrní měšťané protože na zaplacení svých dluhů museli použít skoro veškerý movitý i nemovitý majetek. Někdy v té době si Aarona i vyhlídl stopař a on po svém označení musel odejít na školu noci. Svoje školní léta prožil v takové střední studentské vrstvě. Ani moc nevyčníval, ale zase nebyl ani žádná uťápnutá nula a šedá myška. Po dostudování se rozhodl jít do armády. Jako většina mladíků chtěl prostě vypadat drsně a myslel si, že v armádě je to jenom občasný cvičení a potom leháro.

Jak šeredně se spletl zjistil už v prvním týdnu. Nováčci si procházeli dá se říct peklem a rozhodně to zbořilo jejich představy. Pár z nich nezvládlo tvrdé tréninky nebo psychický nátlak a brzy odešli. Aaron se však zatvrdil a rozhodl se to všechno vydržet. Další velkou zkouškou pro jeho psychiku byl začátek války. Ze dne na den se dostal do světa dospělých, kde bolest a smutek byly na denním pořádku a každé ráno jej budilo bolestné sténání jeho zraněných nebo umírajících spolubojovníků. Téměř to v něm zahubilo tu jemnou duši, kterou dříve býval. Díky tomu, že byl upír, ačkoliv to nikdo z jeho spolubojovníků nevěděl, se kolikrát vyhnul smrti nebo nějakému vážnému zranění. Mezi vojáky si našel jednoho jediného kamaráda a později se z něj stal i Aaronův tajný přítel. On jediný se dozvěděl o Aaronově tajemství a kupodivu byl jedním z těch, které upíři fascinovali, takže ho nezačal nenávidět. Jenže tyhle dny jejich štěstí neměly dlouhého trvání. Při jedné misi se už od rána posralo co se posrat mohlo a jednotka kterou Aaron vedl skončila na nepřátelském území. Až v momentě kdy byli ze všech stran obklíčení, bez možnosti úniku, se zjistilo, že měl v jednotce zrádce a tohle všechno nebyla pouhá shoda náhod. Aaron, ve snaze zachránit členy své jednotky použil svoji schopnost aby kolem nich udělal ochranu z nejrůznějších lián a rostlin, které zvenku na nepřítele útočily. Jenže využívání jeho schopnosti na dlouhou dobu z něj ždímalo energii rychlostí blesku. Jeho přítel se mu snažil pomoct tím, že ho nechával pít svoji krev, aby vydržel o něco déle, ale bylo to pouze provizorní řešení. Zrádce z jejich jednotky si vyhlídl situaci kdy byl Aaron už opravdu vyčerpaný a pokusil se ho zabít. Jenže to nepočítal s tím, že se tam připlete Thomas aby svého milého ochránil. Když Aaron viděl jak byla jeho láska nemilosrdně popravena, něco se v něm zlomilo. Bylo mu jedno jestli zemře někdo další. Prostě zničehonic vzdal ochranu a svojí schopnost v hněvu obrátil proti tomu zrádci. Byl úplně jako smyslů zbavený. Probudil se až po několika dnech, zpátky v táboře. Bylo mu řečeno, že byl nalezen v bezvědomí pod mrtvými těly svojí jednotky. Okamžitě se zajímal právě o Thomase, nikoho jiného vidět nechtěl. Když ho zavedli k černému pytli kde byla jeho první láska, znovu jako by se mu zatmělo před očima. Začal vyřvávat, že zabije ty hajzly co vzali Thomasovi život a zabije i každého kdo se mu v tom pokusí zabránit. Několik lidí se o to vskutku pokusilo, ale skončili při nejlepším zmrzačení, a pár z nich Aaron i zabil. Ve skladu munice se vybavil na tuhle misi, ze které se už nehodlal vrátit. Pod rouškou noci se pak dostal až do nepřátelského tábora, kde jej nikdo nečekal. Byla to jednostranná likvidace, neměli téměř žádnou šanci. Aaron totiž zapojil i svoje upíří schopnosti a dar od Bohyně. On sám tak prakticky ukončil válku na jejich frontě a všichni přeživší se mohli vrátit domů. On se však neradoval. Uzavřel se do sebe a začal se věnovat pouze přírodě, která ve válce tak moc trpěla, skoro by si dovolil říct, že podobným způsobem jako on.

Doma byl oceněn jako válečný hrdina a dostal i dost peněz spolu s nějakými oceněními. I přestože byl v tu chvíli národním hrdinou a skoro všichni na něj byli pyšní, jemu to bylo lhostejné. Kus jeho srdce prostě zahynul spolu s Thomasem ve válce. Nedlouho po návratu domů se u něj začaly projevovat noční můry, výbuchy agrese, depresivní stavy a mnoho dalších příznaků toho, že něco není v pořádku. Když ho po dlouhém půl roce kdy nic z toho nepřestávalo konečně dostali s psychologovi tak mu byla po konzultaci i s psychiatrem, který se k nim na několika sezeních přidal, diagnostikována posttraumatická stresová porucha. Dostal léky, které mu měly pomoct, ale Aaron je stejně po pár týdnech vysadil protože jeho noční můry byly kvůli nim ještě živější a návaly vzteku častější. Po několika tajných zkušenostech s drogami, zjistil že mu celkem pomáhá kouření cigaret nebo marihuany a proto se vydal touhle cestou. Jelikož však kolem něj doma chodili po špičkách tak si začal hledat nové zaměstnání, jinak by se asi zcvoknul ještě víc. Vystřídal několik prací, ale vždy dostal padáka protože se myšlenkami občas znovu ocitl na bojišti a tak se několikrát i stalo, že někoho ohrožoval zbraní, nebo na pozemku firmy kde pracoval rozmístil po domácku vyrobené nášlapné miny. Jeho cesty jej později dovedly až na školu kde studoval a pod podmínkou, že nebude ohrožovat studenty, zde dostal místo jako profesor pěstitelství.