• Nick: opička 
• Jméno a příjmení: James Dylan 
• Věk: 18let Výška: 186 cm 
• Druh: člověk 
• Škola/ ročník: 2.ročník 
• FC: Kim Min-seok

Povaha: 

Celkem milý klučina se smyslem pro humor. Ve společnosti je to kliďas a slušný hoch. Mezi svými přáteli dokáže být i pěkný uličník. Rád se přidá do rvačky, sem tam si dá i se svými přáteli nějakou tu sázku. Ovšem i James má svojí temnou stránku. jakmile se pustí do rvačky kolikrát neví kdy má přestat. Rád si zapálí cigaretu a dá skleničku či láhev něčeho silnějšího. Když má nějaký problém většinou si ho drží v sobě. Zaleží na velikosti problému jestli je malý či velký. S velkým problémem si chodí pro radu ke svým nejbližším, kterých má opravdu málo. Málo s kým se baví nebo mu důvěřuje ani svým starším bratrům nevěří, kvůli svému dětství. Miluje mít ve všem pořádek a řád, nesnáší chaos ať už se jedná jak v životě tak i v úklidu, je šíleny perfekcionista co se týče pořádku. James co se týče dětí je úplný andílek ale zároveň i ďábel, malé děti zbožňuje. Je to kvůli tomu že má i dva mladší sourozence i když to jsou nevlastní sourozenci má je rád. I přes to že mu je osmnáct let není jako svojí vrstevníci, zatím neprojevil zájem co se týče vztahu, žádný neměl, byl zaměřený spíše na studium než na holky. Má rád všechen druh sportu, nejraději však tráví čas tím že se projede na své motorce. Sem tam si i tajně jede za závodit. Co se týče zvířat má nejraději vodní savce hlavně kosatku.     

Historie: 

James se narodil ve městě Tulsa, žije tam se svojí rodinou už od svého narození, jeho matka ale bohužel po jednom roce jeho narození zemřela. Jeho otec si si tedy vzal jinou ženu která měla už tři syny, jsou od sebe věkově jen o trochu rozdílný i přes to byl nejmladší James. Jen co mu padlo pět začal být odstrkován, jakmile si půjčil hračku nebo vlezl do pokoje jednomu ze starších bratrů, ihned ho začali strkat a zavírat do skříně. Pokaždé brečel a díky tomu si vyvolal strach ze tmy. Jeden ze tří nevlastních synů se ho zastával, že to nemá smysl akorát z toho budou mít průšvih. Jak ho tam začali zavírat čím dál častěji tím více si na skříň zvykal a už to nepřišlo ani strašidelné právě naopak si tam připadal i v bezpečí. Takhle to trvalo do jeho deseti let. Jakmile byl už v šestém ročníku začali se projevovat jeho první známky rebelství, začal se přidávat do rvaček a hádek. Nebyl by to týden kdyby se domu nevrátil s krvácející košilí. V sedmém ročníku se mu narodily dva sourozenci, dvě malé sestřičky jeho bratři z nich radost neměli ale on ano. Začal pomáhat svému otci a svojí nevlastní matce které neřekl jinak než jejím jménem. I přes dvě malé sestřičky jí vyčítal že ona je ta která mu zkazila dětství. V šestnácti letech dostal motorku za úspěšné složení základního vzdělání. Přešel na střední školu kde si našel pár přátel. Začal se věnovat své motorce a studiu zároveň.